Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Romain Rolland (Petr a Lucie) a Jan Otcenášek (Romeo, Julie a tma) - porovnání

Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky

Obsah

PETR A LUCIE
Charakteristika díla
Kdo je Petr?
A kdo Lucie?

ROMEO, JULIE A TMA
Charakteristika díla
Kdo je Romeo?
A kdo Julie?

Společné rysy
Formální porovnání, literatura
------------------------------

Petr a Lucie
Charakteristika díla

Nádherný děj vložen do strašlivé doby.Romain Rolland se rozhodl, že dá do protikladu ten nejhezčí život - lásku, období mládí, ještě čistou duši, která je zvídavá a ten nejhorší - smrt, válku, nadřazenost, moc a jednoduše lidskou blbost.
Vše se odehrává ve Francii roku 1918.Přesněji od středy večer 30. ledna do Velkého pátku 29. března.Všude kolem zuří 1. světová válka.Město vypadá tak, jak se na válečné běsnění sluší a patří.Domy, které ještě stojí, krvácí.Jeden stojí jen z poloviny, druhému chybí střecha, jiný zas nemá schodiště - to od granátu, který tam hodil voják uličník, aby způsobil utrpení, bolest a smrt.On za to, ale nemohl.Je přece v armádě, která ho nutí zabíjet.Lidé umírají.
A v tomto zmatku se setkáváme s mladým studentem Petrem Aubierem.Bydlí u rodičů nedaleko Clunyjského parku.Dobrá měšťácká rodina.Hodní a spořádaní lidé.Petrův otec je soudce.Je to muž spravedlnosti v pravém slova smyslu.Nemůže se spokojit s tím, že by mu někdo jiný, nějaká jiná vládnoucí síla diktovala rozsudky, než spravedlnost, ale nesouhlasí s tím (ostatně jako každý jiný, kdo chce přežít) pouze v duchu.Je to čestný člověk a úplně stejný je jeho syn.Paní Aubierová byla to samé.Křesťanka, vlídná a milující manželka a matka.Petr měl ještě o šest let staršího bratra.Šel na vojnu dobrovolně hned, když válka začala.
Petr byl v ročníku, který měl být odveden za několik měsíců.Neuvěřitelně se toho obával.Bál se toho okamžiku a nedokázal si ho představit.V celém ději se snažil obrnit se proti realitě, schovat se do svého "světa lásky", dělat, že neslyší a nevidí.
Jednou, při jednom silném náletu, se vracel domů metrem.Celé podzemí se třáslo.Lidé se v takovém okamžiku sjednotí, všichni jsou jeden.Bylo to jen nevinné uchopení cizí ruky, podpora v nouzi, ale právě ta změnila Petrovi Aubierovi celý život.Ustrašená dlaň, hledající oporu, patřila Lucii.Spřízněné duši.Lucie je dívka, jež z existenčních důvodů nedokončila studium malířství a je nucena živit se proti vlastnímu přesvědčení malováním kýčařských obrázků na objednávku maloměšťáckých zákazníků.Její matka pracuje v továrně na výrobu zbraní.To Petr nechápe.Proč dělá práci, která je a ne tu, která by se jí líbila?Petr se stále brání realitě.
Když nálety přestaly, lidé se rozcházejí a on na nějakou dobu svou lásku ztrácí.Ale už nyní ví, že si ji najde.Také se mu to záhy podaří.Jednou, když jde do schodů, uvidí ji znovu.Chvíli zaváhá, ona ho letmým pohledem přejde a znovu se ztrácí v davu.Petr se obrátí a spěchá za tím pohledem, co se mu vkradl do srdce a teď chce znovu uniknout.Už se mu to nepodaří.Snažíc se zakrýt rychlý dech srdce se k Lucii po boku připojí.A spojí své osudy.
Následují schůzky v parku, doprovázení, "náhodná" potkání, výměny svačin, pocitů, výměny lásky.Jejich krásný vztah zůstává skryt před veřejností.Spolu se procházejí Paříží, teď už ne zalitou prachem od výbuchů války, ale ponořenou do mlhy, prosycenou svitem měsíce.Nevnímají okolní život, proč přeci?Jsou spolu a jsou spolu šťastni.Jakoby chtěli zavřít oči a vidět krásu.Oba se bojí okamžiku, kdy bude Petr odveden, obětován válce.Naštěstí tento okamžik nikdy nenastane.Oba jsou totiž pohřbeni pod sutinami bombardovaného chrámu, spojeni před božími zraky.

Autor popisuje pravdivou situaci za válečných let.Ukazuje rozdíl mezi chudšími a bohatším měšťanstvem. Romain Rolland je zhnušen dobou, proto vznikla tato protiválečná novela, stavějící proti úpadku morálních a společenských hodnot válkou rozvráceného světa, humanistický ideál čistého milostného citu.



Kdo je Petr ?

Petr Aubier.Mladý osmnáctiletý student.Připadá mi, jakoby nesouhlasil s dobou, ve které žije.Kdybych jeho postavu mohl zhmotnit a umístit ho do dnešní doby takového, jaký je v Rollandově novele, byl by to asi ten nejlepší přítel, kterého by, kdo mohl mít.
Stále se uzavírá do svého světa.Věří v lepší zítřek, ale bojí se ho očekávat.Ví, že zklamání by ho časem zlomilo.Patří do rodiny, která je zatížena svou stavovskou příslušností, což se na něm také projevuje. Nejlépe je to vidět v okamžiku, kdy se Petr dozvídá o zaměstnání Lucie a její matky.
Často Petr návalem neštěstí doby vybouchne.Rozčiluje se nad světem.Proč?! Proč je válka?! Proč lidé umírají ?! Proč je jenom tak musí být ?!! Jsou to výkřiky samotného autora, který křičel prostřednictvím psacích potřeb a vše vylil na papír.
Je to snílek a ještě větším se stává v té době, kdy potkává Lucií…

Této noci se jim válka připomněla sama.Už leželi (vydávali v těch dnech ze svého srdce tolik, že večer bývali vždy vyčerpáni).Najednou zaslechli každý ve své městské čtvrti poplach a odmítali vstát a uchýlit se do sklepů.Zabořili hlavu do peřin, pod přikrývku jako děti, když se blíží bouře, ale vůbec ne ze strachu (byli přesvědčeni, že se jim nic zlého nestane), nýbrž jenom proto, aby mohli v klidu snít.

Kdo je Lucie ?

Dívka, která se ještě méně než Petr zajímala o budoucnost.Milovala každý den, do kterého otevřela oči.Každý okamžik dychtivě vpíjela do svého těla.Měla bláznivé nápady.Krásná optimistka.Také ovšem někdy podlehla nátlaku.Když měla Petra, měla alespoň komu.
Její matka stále pracovala, milovala svou dceru, ale už ne tak, jak dříve.Viděla v ní už samostatnou mladou ženu, a proto ji nechávala vyrovnat se se svými problémy samotnou.Ovšem matka Lucii chyběla.Ale Lucie byla tvrdá.Dokázala v sobě ten stesk udržet.
Vydělává si tím, že kreslí na objednávku.Kreslí "mazanice", jak tomu sama i Petr říká.Lucii baví život a strach z budoucnosti dostane až tehdy, kdy se dozví, že Petr bude odveden na vojnu.
Nezajímal ji posmrtný život, nepřemýšlela tím způsobem : "Tam se budu mít dobře..", žila v realitě.Tím se od svého partnera lišila.
Chtěla prostě žít, byla skromná a lidská bytost …

"Řekla jste především, především chci žít.A potom? Co ještě chcete?"
"Nevím."
"Ale ano, jistě to víte…"
"Jste všetečný."
"Ano, velice."
"Ale já se ostýchám vám to říci…"
"Pošeptejte mi to do ucha.Tak to nikdo neuslyší."
Usmála se.
"Chtěla bych (zaváhala), chtěla bych aspoň trošinku štěstí…"
(Seděli teď docela blízkou sebe.)
Mluvila dál :
"Není to přání příliš smělé? Často jsem slyšela, že je to sobecké; a já sama mnohdy přemýšlím, na co vlastně má člověk právo.Když tak kolem sebe vidí tolik bídy a tolik utrpení, opravdu se bojím dožadovat se něčeho…Ale mé srdce přece žádá a volá: Ano, mám právo, mám svaté právo na trochu, trošinku štěstí.Řekněte mi upřímně: Je to sobecké? Myslíte, že je to špatné?"
Vzrušil ho nesmírný soucit.Ten výkřik srdce, to prostinké, nesmělé přání jím hluboce otřáslo.Vyhrkly mu slzy.

………

V aleji nebyl již nikdo.Rozčepýřený vrabec dováděl v písku.Vodotrysk sypal jasné kapičky vody.Nesměle k sobě obrátily tváře; a jakmile se jejich pohledy setkaly, jejich ústa se ptačím letem spojila, bázlivě a chvatně se na sebe přitiskla a pak se zase rozlétla.Lucie vstala a odcházela.Také Petr vstal.Řekla mu: "Zůstaňte zde." Teď se již neodvážili pohlédnout na sebe.A Petr šeptal:
"Lucie … Tu trochu … Tu trošku štěstí … řekněte … teď ji máte, že?"




Romeo, Julie a tma
Charakteristika díla

Právě jsem knihu dočetl.Při čtení předposlední stránky jsem měl husí kůži.Když autor na konci děje znovu opakuje věty, kterými příběh začínal, připadalo mi to, jako bych s Pavlem a Ester prožil ten jejich úsek života.Je jasné, že vždy, když čtu knihu, tak nějak spoluprožívám děj, to je jeden z hlavních účelů četby knížky, ale Otčenášek vytvořil tento pocit prostě nějaký silnější, alespoň na mě.

… Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek.Mají svou tvář, svou vůni.Jejich zdi jsou živé podivuhodným způsobem.Co viděly? Co slyšely? Ledacos do sebe lety vsákla jejich oprýskaná omítka.Ano, ty zdi jsou živé příběhy lidí, které se mezi nimi odehrály.Některé z nich jsou často vzpomínány, jiné upadají v zapomenutí.O některých se mlčí.Žijí beze slov, za ústy, za očima.Patří k nikdy nenapsaným, vzrušujícím dějinám starých domů. …

Opět všude kolem zuří válka.Ta Velká, Jedinečná svou krutostí, ze které se zvedá žaludek, ta Druhá.V protektorátní Praze zuří zbraně, je zde více prachu než jindy.Ty staré domy zažívají příběh, kterým nasákne každá omítka po následující staletí.
Ústřední postavou knihy je Pavel.Maturant, který si přivydělává v krejčovské dílně.Jednoho dne má jít do kina a prochází se předtím v parku, kouří levné cigarety a přemýšlí.Sedne si na lavičku.Najednou, nejdříve, než si všimne, že vedle něho kdosi sedí, ucítí divný pocit.Ohlédne se a uvidí drobnou, schoulenou siluetu dívky.Je tak potichu.Zamyšlená.Dlouho se rozhoduje, co udělat.Všimne si, že dívka pláče.Na obličej jí nevidí, má ho schovaný pod kudrnatými, už napohled hebkými vlasy.To ho ujistí na ni promluvit.Nejdříve se dívka bojí, ale postupem času Pavel získává její důvěru.Slečna z parku se jmenuje Ester.Je to židovská dívka, která se nedostavila k transportu do Terezína a je tedy hledána gestapem.Její rodiče již v Terezíně jsou.
Pavel Ester vezme k sobě do svého kamrlíku vedle krejčovské dílny.Schová ji před celým světem.Následuje dlouhý (krátký) příběh citového porozumění dvou lidí.Prožívají spolu chvíle strachu, lásky, naděje a růžového snění o budoucím společném životě.
Náš Romeo se o dívku krásně stará.Nosí jí jídlo, pití, snaží se, aby neměla dlouhé chvíle při čekání na záchranu (..ale co je záchrana? Konec války? Útěk do jiného světa? Nebo snad smrt? ..).
Postupem času se o anonymní nájemnici domu dozvídají i cizí.Když se o věcech dozvídá Pavlův otec, je mu jasné, že kdyby ji našli, postřílí i jeho rodinu, ale přesto svému synovi pomůže a nechává si to jen pro sebe.Oba to teď tají před matkou, která má chatrné zdraví a nijak by jí to nepomohlo.Skutečnost, co by se stalo, kdyby byla prozrazena, byla jasná i Ester..
Vše začíná vrcholit, když se vše dozví Rejsek (jeden z nájemníků domu, který má podivné vztahy s gestapem).Při dopadení atentátníků na Heydricha se Němci nebezpečně moc ometají kolem jejich domu.Ester, už připravená na cestu na venkov ("na záchranu"), nevydrží psychicky.Slepý strach ji vyžene do ulic.Vbíhá přímo před německé hlavně, které neminou.
Pavel nechce žít.Ztrácí smysl života.Ale asi autor, který v závěru pokládá čtenářskou otázku : …Proč se všechno vrátilo do bahnitých kolejí, ztuplo v plesnivém vzduchu protektorátu? Proč se nezřítila obloha? A srdce stejně tepe v hrudi jako dřív! …Pavla přemlouvá nebo ho ujistí v tom, že, strašně jednoduše, ŽIVOT JE KRÁSNEJ..

…Zívl.Založil ruce za hlavou, prohnul se, až mu hlasitě luplo v zádech.Zhluboka nabral do plic silný vzduch letního rána.Úzký dvorek s opuštěnou kárkou kamnáře, nad střechami modrá obloha.Tichounce svítalo.Teď! První paprsek tiše klouzl po staré střeše a uvízl kdesi v listnaté koruně kaštanu.Viděl jej a stiskl čelisti. Dál!



Kdo je Romeo?

Když psal Shakespeare Romea a Julii, asi ani nevěděl, že vytváří něco, co se stane základním kamenem literárního světa.Když psal Otčenášek příběh o Pavlovi a Ester, věděl, proč jej přirovnává k Romeovi a Julii.
Pavel je člověk, který se jako Romeo zachoval.Romeo, i přes neshody znepřátelených rodů, chodí za Jůlií a riskuje tím život a krveprolití na obou stranách.Pavel, i přes dobu (tedy tmu), která je nastolena, schovává Ester ve svém příbytku, tedy také vystavuje rodinu a svůj život nebezpečí.
Je to velký snílek, který zatím nepoznal opravdovou lásku.Je také velký samotář.Umí se postavit situaci, čelit tvrdé realitě války a řešit nelehké situace.
Má hodné rodiče.Otec pracuje jako krejčí.Má malou dílnu, vedle které se nachází Petrův kumbálek, kde se právě "celý" příběh odehrává.Otec je dobrák od kosti.Má starost o svého syna, a tak mu nenápadné krádeže jídla a pozdní Petrovy procházky dělají velké starosti.Petr poznává otcovu mateřskou starost a je mu ho opravdu líto, ale tolik mu na Ester záleží, že nic neprozrazuje.
Je to intelektuál, který miluje studování hvězdné oblohy, galaxií a vzdáleného vesmíru.Je to pohodář, který se možná až moc zabývá svými myšlenkami.Je to filozof, který rád leží ve svém pokojíku, pozoruje oblohu a kouří cigaretu..

…Leží naznak s pažemi přimknutými k tělu, otevřenýma očima civí do okna ucpaného řídkou tmou.Za oknem je už pavlač s rozviklanými dlaždičkami, které co chvíli zachřestí pod chodidly, a čtvercová studna dvorku.Nad střechami vane teplým větrem červnová noc.Tam nahoře je všechno tiché, mlčí Vega ze souhvězdí Lyry, od roztřepeného okraje mraku se odloupl měsíc a nahlíží oknem dovnitř - tvář, která ztratila výraz. …

A kdo Julie?

Ester je dívka, která už nikdy neuvidí své rodiče, odvezené do Terezína, ale nepřestává věřit.Měla krásné, idylické dětství.Vyrostla ve vesničce nedaleko Prahy.Její život byl bezstarostný a spokojený do té doby, než začalo pronásledování židů nacisty.Její otec měl jako doktor ve vesnici mnoho přátel, ale ti rodinu postupně opouštěli.Často vzpomíná na dezinfekcí zapáchající bílou místnost, kam chodívala za otcem, když pomáhal lidem.Často vzpomínala na ty cesty, když s otcem jezdila za pacienty.Často vzpomínala.
Je to zlobidlo.Křehká holka s bláznivými nápady.Miluje život.Podle mě, si uvědomovala krásu života už předtím.Už ve své vesničce.Nemusela být uvězněná do čtyř stěn, aby jí chyběla obloha.To je podle mne to nejhezčí.Bylo by to to nejhezčí na lidech, kdyby si uvědomili dříve, než se jim něco stane, že "ten hloupej" pohled na oblohu, je všechno.Většinou jim obloha chybí, až když se na ni nemohou podívat..

… Položila mu hlavu na hruď, přitiskla k ní ucho.
"Co to zase děláš?"
"Poslouchám.Tam bije.Živé srdce.Počkej, nehýbej se, ať slyším.Teď - buch, buch.Jako pumpa.Chtěla bych je políbit, kdybych mohla…"
"Jsi blázínek.Proč by nebilo, co na tom?"
"Když člověk zemře, přestane bít…"
"A co je na tom divného?" ohradil se nevrle.
"Nic, já vím.A dech se zastaví.Mne ti nejvíc děsí, že nebudu moci dýchat.Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat.Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit.Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat…nadechnout zhluboka, ach - vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám - dýchám, ještě dýchám … jsem boháč…"



Spolecné rysy obou del

Myslím, že už je jasné, že porovnat tyto dvě knížky nebude žádný problém.Začátek, průběh a konec děje je založen na stejné podstatě.Oba děje se odvíjí od dvou věcí - láska na první pohled, kterou doprovází mládí a těžkost doby, která utváří osudy hlavních hrdinů.
Jak v prvním, tak ve druhém příběhu se oba páry potkají náhodně, ne na žádném večírku, ve škole, na zábavě.Možná by se dalo brát, že v Petrovi a Lucii tomu přispěl osud.Proč Petr mezi tolika lidmi uchopil právě její ruku.Také by se tomu dalo říkat náhoda, ale to se mi nelíbí..neodpovídá to romantice, kterou je vše doprovázeno.Při náletu si ustrašená Lucie najde oporu právě v Petrovi.Otčenášek dal přednost trochu klasičtějšímu způsobu - v parku, před návštěvou kina..a Terezína..Také osud! Kdyby se ke transportu dostavila, Pavel by si vykouřil svou cigaretu a měl by další filmový zážitek.A co Ester?
Průběh je postaven na trochu rozdílné bázi.Petr se s Lucií vídá docela často.Svobodně.Nikým, kromě války, neutlačováni.Není zde rozpor nějaké národnostní příslušnosti.Omezuje je budoucnost - Petr má být odveden, mají na sebe málo času.A zatím Pavel a Ester mají času dost.Ale to čekání na konec války se nedá vydržet.Budoucnost jim nijak nevadí, naopak, už aby byla.Budou si společně žít na venkově, mít hodně dětí..
Petr a Lucie na to, co bude, raději nemyslí a naplno žijí v přítomnosti.Zatímco Pavel s Ester budoucnost malují, aby v té přítomnosti, tak naplno žít nemuseli.
A konce? Neuvěřitelně dojímavé, u Rollanda nečekaný, u Otčenáška předvídatelný.Rolland závěrem vyrazí dech.On je jakoby osvobodil od údělu osudu a pomohl jim k "věčnému společnému žití." Ovšem, oba zabil a navíc - Lucie na něco posmrtného ani nevěřila.A Otčenášek - smrt je méně romantická, jde-li to tak říci..jde.Řekl bych, že zde je konec více smutný.Je to asi i tím, že jeden z milenců se musí se smrtí své poloviny srdce vyrovnat a autor se potom navíc vrací do děje, do normálního života, do krutosti života.Prostě tak, že u Rollanda si popláčeme, ale utěší nás vlastně "smrt obou", nakonec přece můžeme věřit, že budou spolu.Ulehčí nám to.U druhého autora nás to ulehčení, že život jde dál, že se obloha nezřítila, ještě více dojme.Pavel, s obrovskou ránou v srdci, žije dál.

No..už toho asi více nevymyslím.Následující kapitola bude čistě formální, bez mého citového zabarvení.Tedy, alespoň se pokusím.Jinak, nebudu končit stroze : knížka se mi moc líbila, protože.., zkusím to jinak.Když jsem obě knížky dočetl, stoprocentně jsem se ujistil..nenávidim smutný konce..




Formální porovnání


Romain Rolland - Petr a Lucie

Vystupují zde dvě hlavní postavy.Jinak je v knize jen málo aktérů.Petrovi rodiče a bratr.
A navíc se zde o jeho rodičích jen mluví, nijak více zde nevystupují.
Autor se zde hodně zabývá myšlenkovými pochody.Je zde trochu ztotožnění s Petrem.Rozčiluje se nad válkou, lidskou krutostí, tou lidskou blbostí.

Jan Otčenášek - Romeo, Julie a tma

Také zde vystupují dvě hlavní postavy.Je zde více aktérů.Pavlova rodina (matka, otec), sousedé v domě (hlavně Rejsek), krejčovský učeň Čepek, kamarádi Pavla.
Autor se ani tak nad válkou nerozčiluje.Válka je zde přirovnána ke tmě.Často toto přirovnání v ději používá.




Literatura :

Romain Rolland - Petr a Lucie, vydal Český klub-nakladatelství Josefa Šimona, Praha 2000, grafická úprava Michal Houba, přeloženo z francouzského originálu Pierre et Luce, vydaného nakladatelstvím Albin Michel, Paříž 1928, přeložil Jaroslav Zaorálek

Jan Otčenášek - Romeo, Julie a tma, vydala Práce v Praze roku 1984, ilustroval Karel Teissig

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT